Toto staré čínské umění má co nabídnout všem věkovým skupinám, od malých dětí až po starší generaci, přičemž horní věková hranice není nijak omezená. V Číně je zvykem, že děti začínají se cvičením již v raném věku, v rodině Yang od osmi let.

Taiji u dětí a dospívajících podporuje zdravý fyzický vývoj, rozvíjí stabilitu, zlepšuje svalový tonus, rozsah a koordinaci pohybů. Velmi jemným a nenásilným způsobem buduje sílu a odolnost, a to nejen fyzickou, ale i duševní. Schopnost uvolnit se, zklidnit splašené myšlenky a soustředit na jednu věc je základ, na němž lze stavět celý život.

Studenti a lidé trávící spoustu hodin v zaměstnání na Taiji uvítají zejména možnost vypnout, vytvořit si uprostřed rušného dne oázu naprostého klidu, v níž se věnují jen sami sobě. Žádný stres, jen naprosté uvolnění doprovázené cvičením, které prospívá tělesnému i duševnímu zdraví. Co víc si přát? Ano, ještě je tady ta možnost případné sebeobrany, ale o tom někdy příště.

Starší lidé na cvičení Taiji ocení kromě relaxace také zlepšení stability, pružnosti a celkového zdravotního stavu. Cvičení podporuje paměť, zpomaluje proces stárnutí a slouží jako prevence různých nemilých záležitostí, které s sebou vysoký věk obvykle přináší.

V naší olomoucké škole cvičí lidé všech věkových kategorií. Nejmladšímu je momentálně deset a nejstarší – to nebudu prozrazovat 😉 Děti od osmi let mohou cvičit spolu s rodiči, mladí lidé od patnácti let samostatně. Cvičí pohromadě začátečníci i pokročilí, muži i ženy. Některá cvičení se provádějí společně, jiná v malých skupinkách podle pokročilosti. Pro nově příchozí je výhodou vidět, jak vypadá cvičení někoho, kdo se Taiji věnuje déle. Začátečníci si také mohou vyzkoušet cvičení s lidmi na různých úrovních znalostí, jejichž pohyby a dovednosti pro ně mohou být motivací do budoucna. Opravdu, nikdy není pozdě začít.

Často se stává, že se mne lidé, kteří projeví zájem o Tai Ji Quan, ptají „Za jak dlouho se to naučím?“, „Kolik se toho naučím za měsíc?“, případně „Jak dlouho trvá ten kurz?“, a mně je jasné, že by rádi slyšeli jednoznačnou odpověď.  Tu lze ale nalézt jen v pochopení významu samotného pojmu kung-fu, který doslova znamená „dovednost získaná v průběhu času“. Podmínkou je trpělivost, odhodlání a důvěra v učitele. Vše ostatní záleží jen na tom, kolik času jsou lidé ochotni cvičení věnovat. Neexistuje žádná zkratka, žádné „instantní kung-fu“. A to je v dnešním uspěchaném světě jedině dobře, alespoň já to tak vnímám. Je dobře, že i dnes existují věci, které nás přimějí na chvíli zpomalit, zklidnit se a naplno prožít ono „tady a teď“.

Kung-fu rodiny Yang se tradičně předává mezi učitelem a žákem způsobem, jehož účinnost prověřila staletí.  Žák dostává další informace v okamžiku, kdy je na ně připraven. Jakmile zvládne základy, dostává se k vyšším úrovním, jež zahrnují vnitřní principy, které nejen že zdokonalují jeho schopnost sebeobrany, ale také zlepšují jeho vnímání vlastního těla a umožňují mu převzít nad ním vládu do míry, o jaké se mu dříve nesnilo. Je to dobrodružná cesta, neboť pochopení přichází postupně, jako když do sebe zapadají jednotlivé části skládačky.  „Vedlejším efektem“ je pak také zdraví, psychická pohoda a k tomu vyhlídka na dlouhověkost jako bonus.  No řekněte, nestojí to za to?