Rubrika: Texty

Hongkongská linie rodiny Yang

/ Jana Hrbáčová

Níže uvedený přehled generací rodiny Yang se soustředí jen na ty osobnosti, které se významnou měrou podílely na vzniku a vývoji rodinného kung-fu, stejně jako na jeho předávání dalším generacím. Kompletní genealogii zpracovanou Zdeňkem Kurfürstem najdete zde: Linie rodiny Yang

První generace rodiny Yang

yang-lu-chan

Yang Lu-chan (1799-1872), zakladatel Tai Ji Quan rodiny Yang, se od dětství zajímal o bojová umění. Nejprve studoval severočínský styl Hong Quan, který mu poskytl základ. Později měl možnost učit se od Chen Chang-xina, v jehož umění se mísil styl Pao Chui rodiny Chen spolu s vnitřním wudangským stylem mistra Jiang Fa, jenž byl pokračovatelem tradice bojového umění založené legendárním taoistou Chang San-fengem. Z těchto kořenů tedy Yang Lu-chan vytvořil své kung-fu, díky němuž se stal vynikajícím bojovníkem. Po letech se vrátil do rodného města a začal vyučovat bojové umění. Současně s tím se objevili vyzyvatelé, kteří chtěli prověřit Yang Lu-chanovy schopnosti. Tehdy se ukázalo, že ačkoli jeho pohyby vypadají navenek jemně, nikdo jej není schopen porazit. Vnější vzhled jeho stylu vedl k tomu, že jej lidé začali nazývat Mien Quan (Bavlněný box). Jeho schopnosti byly natolik velké, že protivníka nikdy nezranil – stačilo mu neutralizovat jeho sílu – odtud pochází druhý název Hua Quan (Neutralizující box). Yang Lu-Chan byl později doporučen k císařskému dvoru jako instruktor bojového umění, který vyučoval nejen císařské stráže, ale také samotné členy císařské rodiny (proto získal přezdívku „Osm princů“). Jelikož nikdy neprohrál žádný boj, říkali mu také „Nepřemožitelný Yang“. Jeho umění, uvnitř tvrdé, ale navenek jemné a poddajné jako ocel v klubku vlny, mu umožňovalo snadná vítězství nad všemi protivníky. Tehdy na císařském dvoře také získalo název, pod nímž je známe dodnes – Tai Ji Quan, doslova Pěst Nejvyššího vrcholu či Pěst Velkého předělu. Za tento fakt rodina vděčí učenci Ong Tong-hemu, který při sledování Yangova způsobu boje postřehl podobnost s principem Tai Ji z čínské taoistické kosmologie. (Tai Ji představuje Velký předěl či Nejzazší vrchol, při němž z počátečního stavu Wu Ji vyvstávají protiklady Yin a Yang, tvořící základ světa.) Učenec tehdy zapsal verš, který dal Yangovu stylu název na celá následující staletí: „Ruce držící Taiji zatřesou celým světem, hruď obsahující nejzazší schopnosti porazí shromážděné hrdiny.“

Druhá generace rodiny Yang

yang-ban-hou

Yang Ban-hou (1837-1892), prostřední ze tří synů Yang Lu-chana, cvičil pod otcovým vedením od raného dětství. Yang Lu-chan byl velmi přísný učitel a Yang Ban-hou se prý dokonce pokusil o sebevraždu, aby tvrdému tréninku unikl. Naštěstí se mu to nepodařilo a díky tomu, že byl velmi talentovaný, brzy rodinné kung-fu zcela ovládl a stal se vynikajícím bojovníkem. Podobně jako jeho otec, také Yang Ban-hou působil na císařském dvoře jako instruktor stráží. Při tréninku byl velmi temperamentní a díky tomu, že měl vysoké nároky a byl na studenty nesmírně přísný, prý neměl příliš mnoho žáků.

yang-jian-hou

Yang Jian-hou (1839-1917), nejmladší syn Yang Lu-chana, údajně nebyl tak talentovaný jako jeho starší bratr Yang Ban-hou. Traduje se historka, že také on v dětství toužil vyhnout se tvrdému tréninku s otcem, a proto se několikrát pokusil o útěk z domova – chtěl se stát mnichem. Ani jemu se však jeho záměr nepodařil, a tak mu nezbylo než cvičit dál. Nakonec i on rodinné kung-fu zcela ovládl a dostal se na nejvyšší úroveň. Díky své vlídnosti a empatii byl oblíbeným učitelem a měl mnoho žáků. Také on vyučoval na císařském dvoře.

Třetí generace rodiny Yang

yang-shao-hou

Yang Shao-hou (1862-1930), nejstarší ze tří synů Yang Jian-houa, cvičil pod vedením svého otce a také strýce Yang Ban-houa, jemuž se do značné míry podobal schopnostmi i povahou. Byl vynikajícím bojovníkem a spolu s mladším bratrem Yang Cheng-fuem se stal významným učitelem. Stejně jako jeho strýc Yang Ban-hou byl však na žáky velmi tvrdý, a proto nebylo mnoho těch, kteří by trénink s ním vydrželi. Později vyučoval pouze soukromě pokročilé studenty. Vytvořil verzi sestavy, jež se cvičila ve značné rychlosti a vyžadovala zvládnutí všech technik na vysoké úrovni.

yang-cheng-fu

Yang Cheng-fu (1883-1936), nejmladší syn Yang Jian-houa, studoval rodinné kung-fu pod vedením svého otce a také strýce Yang Ban-houa. V dospělosti se z něj stal významný učitel, který cestoval po celé Číně a vyučoval umění Tai Ji Quan. Původně vyučoval jen soukromě, od roku 1925 však začal učit v Šanghaji také veřejně. Pro výuku na veřejnosti bojové umění své rodiny upravil – ze staré sestavy zcela vypustil kopy ve výskoku a techniky používající výbušnou sílu (Fa-jing), a navenek sestavu zjemnil, aby ji mohlo cvičit co nejvíce lidí bez ohledu na věk či zdravotní stav. Díky němu se cvičení Tai Ji Quan stalo populárním po celé Číně a bylo považováno mimo jiné také za vynikající léčebný systém. Dynamické pohyby a techniky Fa-jing však samozřejmě z rodinného kung-fu nezmizely, dodnes se cvičí např. v sestavě Chang Chuan (Dlouhá pěst), kterou Yang Cheng-fu také vyučoval. Yang Cheng-fu byl podobně jako jeho předkové skvělým bojovníkem, který nebyl nikdy poražen. Byl také vynikajícím učitelem, který si uvědomoval nutnost zachování písemných dokumentů o rodinném kung-fu pro další generace. Proto požádal svého žáka Chen Wei-minga, aby sepsal tři knihy, které se v podstatě skládaly ze zápisků z výuky či rozmluv s učitelem, a v případě posledních dvou knih také z fotografií pozic.  Později však Yang Cheng-fu dospěl k názoru, že je potřeba tyto publikace doplnit o další knihu, která se bude zabývat rodinným kung-fu komplexněji. Sepsal ji sám a doplnil novými fotografiemi, které ukazují jednotlivé pozice dlouhé sestavy v jeho provedení. Tato kniha vyšla s pomocí Yang Cheng-fuova žáka Dong Ying-jie v roce 1931 a jejím cílem bylo osvětlit bojové využití jednotlivých pohybů z dlouhé sestavy. O tři roky později byla kniha zrevidována a doplněna rozšiřujícími komentáři dalšího Yang Cheng-fuova žáka, Chen Man-chinga, který byl klasickým vzdělancem a do textů vysvětlujících principy bojového umění zakomponoval mimo jiné i odkazy na Knihu proměn a další klasická literární díla.

Bibliografie: Chen Wei-ming, Tai Ji Quan Shu (Umění Tai Ji Quan), 1925; Chen Wei-ming, Tai Ji Jian (Meč Tai Ji), 1928; Chen Wei-ming, Tai Ji Quan Dawen (Otázky a odpovědi o Tai Ji Quan), 1929 (vydáno v českém překladu: Chen Wei-ming, Tai Ji Quan. Otázky a odpovědi, překl. Zdeněk Kurfürst 2005).

Yang Cheng-fu, Tai Ji Quan Shiyongfa (Použití metod Tai Ji Quan), 1931.

Yang Cheng-fu, Tai Ji Quan Tiyong Quanshu (Esence a aplikace Tai Ji Quan), 1934 (vydáno v anglickém překladu: Yang Cheng-fu, The Essence and Applications of Taijiquan, překl. Louis Swaim 2005).

Čtvrtá generace rodiny Yang

yang-sau-chung

Yang Sau-chung (1910-1985), nejstarší syn Yang Cheng-fua, studoval rodinné kung-fu pod vedením svého otce od osmi let. Ve věku čtrnácti let byl natolik pokročilý, že mohl otci pomáhat při výuce žáků jako asistent, a od svých devatenácti let vyučoval samostatně po celé Číně představitele obchodních firem i vládní úředníky. V roce 1949 odešel do Hong Kongu, který byl v té době pod britskou správou, a zde strávil zbytek svého života vyučováním bojového umění. Vzhledem k tomu, že jeho tři mladší bratři Yang Zhen-ji (1921–2007), Yang Zhen-duo (1926-) a Yang Zhen-guo (1928-) zůstali v kontinentální Číně, došlo k rozdělení rodiny na více linií – proto v naší škole hovoříme o hongkongské linii rodiny Yang. Yang Sau-chung vyučoval v Hong Kongu mnoho studentů, z nichž tři přijal za své přímé žáky. Byli to: Ip Tai-tak, Chu Gin-soon a Chu King-hung. Kompletní systém rodinného kung-fu však Yang Sau-chung předal pouze svým třem dcerám, Yang Tai-yee (1950-), Yang Ma-lee (1952-) a Yang Yee-lee (1958-). Podobně jako jeho otec Yang Cheng-fu, také Yang Sau-chung sepsal knihu, vysvětlující praktické využití Tai Ji Quan rodiny Yang pro sebeobranu. Tato kniha byla určena především pro pokročilé studenty. K fotografiím svého otce připojil další s vysvětlujícími poznámkami o akci a protiakci – jak sám píše, kvůli  kapacitním možnostem knihy však vždy zvolil nanejvýš dvě z mnoha variant aplikací. Na některých fotografiích je Yang Sau-chung zachycen při cvičení se svou manželkou, dcerami Yang Ma-lee nebo Yang Tai-Yee, na jiných se svým prvním žákem Ip Tai-takem či studentem Fong Toa Yiu. Kniha obsahuje také soupis všech 124 pozic dlouhé sestavy rodiny Yang. Poprvé vyšla v čínštině roku 1962, později byla přeložena do angličtiny.

Bibliografie: Yang Sau-chung, Practical Use of Yang Tai Chi Chuan (It´s Applications and Variations), 1976, 2000, 2006.

Pátá generace rodiny Yang

yang-ma-lee
Yang Ma-lee při cvičení se svým otcem Yang Sau-chungem (foto z knihy Practical Use of Yang Tai Chi Chuan)

Yang Ma-lee (1952-), představitelka páté generace rodiny Yang, je současnou hlavou hongkongské linie rodiny. Tai Ji Quan studovala pod vedením svého otce od osmi let. Přijala tři přímé žáky, kterým jako jediným nečlenům rodiny předává kompletní systém rodinného kung-fu. Jsou to: John Conroy (USA, Rhode Island), Jim Uglow (Velká Británie, Londýn) a Joe Balthazar (USA, Passadena).

Jim Uglow, s nímž jsou spojeny školy Tai Ji Quan rodiny Yang v České a Slovenské republice, studoval Tai Ji Quan nejprve deset let pod vedením Chu King-hunga (třetího žáka Mistra Yang Sau-chunga), a poté také pod vedením Chu Gin-soona (druhého žáka Mistra Yang Sau-chunga). Pod vedením Si-fu Yang Ma-lee studuje od roku 1997.

Naše škola je na hongkongskou linií rodiny Yang napojena prostřednictvím Zdeňka Kurfürsta, který je od roku 2002 přímým žákem Si-fu Jima Uglowa. Jako zakladatel první školy této linie v České republice vyučuje Tai Ji Quan rodiny Yang od roku 2003 v Brně. Pod vedením Zdeňka Kurfürsta studují žáci a vedoucí jednotlivých škol, sdružených v asociaci Wu Long Jiao Zhu. Od roku 2004 jezdí do České republiky pravidelně vyučovat také Si-fu Jim Uglow, který předává kung-fu rodiny Yang vedoucím jednotlivých škol na soukromých lekcích. S oběma učiteli se lze setkat na seminářích, které jsou určeny výhradně pro členy našich škol.

Doplnění bibliografie rodiny Yang

Další texty členů rodiny Yang byly vydány v anglickém překladu v těchto publikacích:

Douglas Wile. Tai Chi Touchstones. Yang Family Secret Trasmissions, 1983 (vydáno v českém překladu: Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchüan neboli Tajná předání rodiny Jangů, překl. Miroslav Krůta a Gabriela Zoubková, 2003).

Douglas Wile, Lost T’ai-chi Classics from the Late Ch’ing Dynasty, 1996.

Yang Jwing-ming, Tai Chi Secrets of the Yang Style, 2001.

Meč

/ Jana Hrbáčová
Jian, 18. století

Pro někoho předmět hodný obdivu, který přímo vybízí k tomu, aby byl s úctou uchopen do ruky, pro jiného kus železa, plnící ryze utilitární funkci. Ačkoli druhý typ lidí zcela nechápu, respektuji, že ne každý má k chladným zbraním pozitivní vztah a ne každý touží po tom, sevřít v dlani jílec a pocítit váhu čepele čekající jen na to, nechat se vést jeho rukou. Přiznám se, že patřím k lidem prvního druhu, a proto mne těší, když se mezi mými žáky najde někdo, kdo touží po tom, naučit se ovládat meč. Tato možnost je otevřena každému, kdo se cvičení Taiji věnuje systematicky a zvládne celou Sestavu 124 forem rodiny Yang.

Rodina Yang používá dva typy mečů: Jian  剑- rovný meč s oboustranným ostřím, a Dao 刀 – prohnutý meč (nazývaný také šavle) s jednostranně broušeným ostřím, jehož čepel prošla během staletí mnoha obměnami. Jian patřil v Číně od pradávna k odznakům společenského postavení a dá se říci, že byl zbraní „vyšší třídy“, zatímco Dao bylo zbraní ryze vojenskou. Jian se používal také v taoistické magii k zahánění démonů (tyto meče byly opatřeny speciální výzdobou, která měla umocnit účinnost „duchovní zbraně“). Umění Feng Shui, zabývající se harmonizací obydlí, dodnes zahrnuje doporučení týkající se správného umístění meče v bytě tak, aby jeho obyvatelům přinášel prospěch.

Technologie výroby čepelí patřila od pradávna k vysoce střeženým tajemstvím a dnes existuje jen nemnoho mečířů, kteří jsou schopni zhotovit meč stejné kvality jako před staletími. Je jich málo, ale jsou, a díky nim přetrvává umění této obdivuhodné kovářské práce dodnes. Pro běžné cvičení stačí v podstatě jakýkoli dobře vyvážený meč z vysokouhlíkové oceli, ale ten, kdo má k věci trochu hlubší vztah, dokáže ocenit dokonalost damascénské oceli zhotovené překládáním dvou pečlivě vybraných typů materiálu, přičemž jedna vrstva je vždy tvrdá (a křehká), zatímco druhá je pružná (a měkká). Vrstvy se zkují dohromady a poté se opět překládají, až vznikne několik tisíc vrstev, díky kterým získá výsledná čepel ideální vlastnosti. Typickým vnějším znakem damascénské čepele je kresba, prozrazující, jak byly vrstvy kladeny. Tato kresba, která vynikne po zakalení, vybroušení a vyleštění, patří k hlavním kritériím hodnocení meče. Proces výroby damascénské čepele je časově nesmírně náročný, ale vzniklý meč je uměleckým dílem, které se může stát rodinným pokladem předávaným po celé generace.

Qi Gong

/ Jana Hrbáčová
Starý tisk s návodem, jak cvičit Qi Gong
Starý tisk s návodem, jak cvičit Qi Gong

Mnoho škol čínského kung-fu zařazuje do svého cvičebního programu umění Qi Gongu.  Samotný název Qi Gong (Chi Kung) je složen ze dvou čínských slov: Qi (vitální energie nebo životní síla) a Gong (dovednost). Jde tedy o systém cvičení zaměřených na práci s vitální energií, což je pojem známý nejen tradiční čínské medicíně, ale i čínské kosmologii. Qi Gong byl používán již ve starověké Číně k předcházení zdravotním potížím a léčbě nemocí. Jeho cílem je dosažení celkové rovnováhy organismu, která přináší pevné zdraví, vnitřní klid a vede k dlouhému životu prožitému v plné síle. Studie čínské i západní medicíny potvrzují, že tato cvičení prokazatelně snižují riziko vzniku civilizačních chorob a zlepšují prognózu osob trpících zdravotními problémy.

Mnoho příběhů lidí, kteří se věnují cvičení tradičních stylů bojových umění, začíná slovy: „Býval jsem slabé a neduživé dítě…“, a to je přesně ono. Jakmile totiž začnete cvičit Qi Gong a věnujete mu dostatek času, aby mohl začít působit, nestačíte se divit, kolik zdravotních problémů se výrazně zlepší či zcela zmizí. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že Qi Gong dokáže téměř zázraky i v takových situacích, jako je obtížná a do nekonečna se táhnoucí rekonvalescence po operaci mozku.

V tradičním systému cvičení Tai Ji Quan rodiny Yang hraje Qi Gong významnou úlohu, neboť pevné zdraví a duševní vyrovnanost tvoří základ, bez něhož by každé bojové umění stálo na vratkých nohou. Stejně jako jiné oblasti rodinného kung-fu je i systém Qi Gongu rodiny Yang důmyslně propracován tak, aby jednotlivá cvičení účinně navazovala a postupně dosáhla otevření energetických drah, odstranění bloků a zajistila bezchybnou funkci všech orgánů. Některá energetická cvičení urychlují rekonvalescenci po nemoci či úrazu, jiná pročišťují nebo zklidňují a další zase naopak dodávají výbušnou energii, která je potřebná při sebeobraně. Je možno říci, že od určité úrovně se Qi Gongem stává i sama sestava 124 forem rodiny Yang.

8 nebo 88 let? Nikdy není příliš brzy ani pozdě na to, začít cvičit Tai Ji Quan

/ Jana Hrbáčová

Toto staré čínské umění má co nabídnout všem věkovým skupinám, od malých dětí až po starší generaci, přičemž horní věková hranice není nijak omezená. V Číně je zvykem, že děti začínají se cvičením již v raném věku, v rodině Yang od osmi let.

Taiji u dětí a dospívajících podporuje zdravý fyzický vývoj, rozvíjí stabilitu, zlepšuje svalový tonus, rozsah a koordinaci pohybů. Velmi jemným a nenásilným způsobem buduje sílu a odolnost, a to nejen fyzickou, ale i duševní. Schopnost uvolnit se, zklidnit splašené myšlenky a soustředit na jednu věc je základ, na němž lze stavět celý život.

Studenti a lidé trávící spoustu hodin v zaměstnání na Taiji uvítají zejména možnost vypnout, vytvořit si uprostřed rušného dne oázu naprostého klidu, v níž se věnují jen sami sobě. Žádný stres, jen naprosté uvolnění doprovázené cvičením, které prospívá tělesnému i duševnímu zdraví. Co víc si přát? Ano, ještě je tady ta možnost případné sebeobrany, ale o tom někdy příště.

Starší lidé na cvičení Taiji ocení kromě relaxace také zlepšení stability, pružnosti a celkového zdravotního stavu. Cvičení podporuje paměť, zpomaluje proces stárnutí a slouží jako prevence různých nemilých záležitostí, které s sebou vysoký věk obvykle přináší.

V naší olomoucké škole cvičí lidé všech věkových kategorií. Nejmladšímu je momentálně deset a nejstarší – to nebudu prozrazovat 😉 Děti od osmi let mohou cvičit spolu s rodiči, mladí lidé od patnácti let samostatně. Cvičí pohromadě začátečníci i pokročilí, muži i ženy. Některá cvičení se provádějí společně, jiná v malých skupinkách podle pokročilosti. Pro nově příchozí je výhodou vidět, jak vypadá cvičení někoho, kdo se Taiji věnuje déle. Začátečníci si také mohou vyzkoušet cvičení s lidmi na různých úrovních znalostí, jejichž pohyby a dovednosti pro ně mohou být motivací do budoucna. Opravdu, nikdy není pozdě začít.

Kung-fu je cesta

/ Jana Hrbáčová
Legenda o vzniku Tai Ji Quan: Chan San-feng pozoruje boj hada s jeřábem.
Legenda o vzniku Tai Ji Quan: Chang San-feng pozoruje boj hada s jeřábem.

Často se stává, že se mne lidé, kteří projeví zájem o Tai Ji Quan, ptají „Za jak dlouho se to naučím?“, „Kolik se toho naučím za měsíc?“, případně „Jak dlouho trvá ten kurz?“, a mně je jasné, že by rádi slyšeli jednoznačnou odpověď.  Tu lze ale nalézt jen v pochopení významu samotného pojmu kung-fu, který doslova znamená „dovednost získaná v průběhu času“. Podmínkou je trpělivost, odhodlání a důvěra v učitele. Vše ostatní záleží jen na tom, kolik času jsou lidé ochotni cvičení věnovat. Neexistuje žádná zkratka, žádné „instantní kung-fu“. A to je v dnešním uspěchaném světě jedině dobře, alespoň já to tak vnímám. Je dobře, že i dnes existují věci, které nás přimějí na chvíli zpomalit, zklidnit se a naplno prožít ono „tady a teď“.

Kung-fu rodiny Yang se tradičně předává mezi učitelem a žákem způsobem, jehož účinnost prověřila staletí.  Žák dostává další informace v okamžiku, kdy je na ně připraven. Jakmile zvládne základy, dostává se k vyšším úrovním, jež zahrnují vnitřní principy, které nejen že zdokonalují jeho schopnost sebeobrany, ale také zlepšují jeho vnímání vlastního těla a umožňují mu převzít nad ním vládu do míry, o jaké se mu dříve nesnilo. Je to dobrodružná cesta, neboť pochopení přichází postupně, jako když do sebe zapadají jednotlivé části skládačky.  „Vedlejším efektem“ je pak také zdraví, psychická pohoda a k tomu vyhlídka na dlouhověkost jako bonus.  No řekněte, nestojí to za to?

Kruh na vodách

/ Jana Hrbáčová

 

Most

Možná si říkáte, proč jsem zvolila pro stránku naší Taiji školy právě tento úvodní obrázek, když na první pohled se cvičením nijak nesouvisí. Ano, je to částečně proto, že mám ráda les a vodu a kombinace obojího mne činí šťastnou :-). Hlavním důvodem je ale skrytá symbolika, která se otevírá oku vnímavého pozorovatele.

Oblouk kamenného mostu se odráží na vodní hladině a dotváří tak vzhled dokonalého kruhu. V Číně je kruh symbolem dokonalosti a počátku všech věcí. Podle taoistické kosmologie představuje absolutno, neohraničené Wu Ji (無極), z něhož v okamžiku Velkého předělu Tai Ji (太極) vznikají protikladné principy yin a yang (doslova stín a světlo), z nichž se posléze rodí pět elementů – dřevo, oheň, země, kov a voda. Také Tai Ji je zobrazováno v podobě kruhu, uvnitř kterého se prolínají oba principy yin a yang (patrně nejznámějším symbolem je monáda). Scenérie na obrázku tuto harmonii v mnohém připomíná – nehybný most se klene nad tekoucí řekou, špičaté skalisko vyvstává na vodní hladině jako symbol ohně, mísí se zde klid a pohyb, navenek i uvnitř. Stejně je tomu ostatně i v umění Tai Ji Quan (太極拳), jehož název v překladu znamená Pěst Nejvyššího vrcholu či Pěst Velkého předělu.

Scenérie s kamenným mostem má  význam i v kontextu evropské tradice, neboť podle ní jsou zde zastoupeny všechny elementy tvořící svět – oheň (byť jen symbolicky), voda, země, vzduch, plus pátý element symbolizovaný kruhem, jenž spojuje vše do jednoho celku.